Dřevostavby – šetrněji to nejde

Na počátku bylo dřevo, šikovné ruce, první nářadí a vidina úkrytu před větrem, deštěm, sněhem, ale také mrazivou zimou a letním žárem. Dřevo můžeme považovat za nejstarší stavební materiál a v tomto tvrzení mu konkuruje pouze kámen. Cihla, beton a železo se délkou historie se dřevem nemůže srovnávat.

 

Časový odstup mezi prvními chýšemi (nebo mezi zastřešeními z větví pravěkých stromů) a stavbami z nepálených cihel je mnoho tisíc let. Již ve starověku existovala rozvinutá tradice dřevěných staveb v oblasti dnešní Číny, Indie a Japonska. V období římského impéria došlo i v oblasti stavitelství ke shromáždění všech tehdy rozšířených a známých stavebních systémů a principů. Z takto bohatých pramenů mohl čerpat středověk. V této době již byly známé všechny dřevěné stavební systémy. Daly by se rozdělit na roubené, skeletové (i hrázděné) a krokvové systémy. V období kolonializmu bylo dřevo z hlediska potřeby rychlé výstavby jedinou alternativou. O historickém až pravěkém stavění se můžete dovědět více v u nás vystavěném keltském archeoparku v Nasavrkách, kde jsou stavby tvořeny dobovými technikami.

V druhé polovině 19. století se v Americe a Anglii objevují první stavebnicové systémy z fošen, díky nimž bylo možné postavit dům v několika lidech za velmi krátkou dobu. V 20. století se dostalo dřevo do pozadí betonu a oceli, aby se následně dostalo zpět do popředí v podobě prefabrikovaných konstrukcí a nutnosti rychlé renovace měst poničených válkou. V druhé polovině 20. století se v masivním měřítku aplikují nejen prefabrikované dřevostavby, ale také novodobé těžké skelety a objevuje se lepené dřevo, které svými vlastnostmi konkuruje oceli a betonu.

Jaká je současnost?

V Česku se stavění s použitím dřeva věnuje velké množství architektů a studií, ale málokdo je na takové stavění výhradně zaměřen. Většina architektů dřevo vnímá jako jednu z možností než jako hlavní náplň své činnosti, a tedy svou životní filozofii. Tento stav mění náš atelier, který se na stavění ze dřeva specializuje a bere ho jako své životní poslání a srdcovou záležitost. Dřevo je jako materiál ideální pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu. Argumenty, proč na tento typ staveb využívat dřevěnou sloupkovou konstrukci, jsou celkem logické.

Historie staveb ze dřeva je u nás dlouhá (hrázděné domy západních Čech, severočeský dům s podstávkou, podkrkonošský roubený dům, středočeský roubený dům, dům Českomoravské vrchoviny, roubený dům slezského pohraničí, karpatský dům na Moravě, alpský dům na Šumavě, šumavský roubený dům) a nyní na ni po přetrhání vazeb opět navazujeme. Dnes i u nás nalezneme velké počty kvalitních realizací, které snesou světové měřítko. Konstrukčním systémům dnes vévodí sloupková konstrukce, která je nejpoužívanější – ročně cca 2–3 tisíce staveb (roubené stavby – cca 300 ks/rok, stavby z CLT panelů – cca 100 ks/rok, stavby z těžkého skeletu – cca 100 ks/rok), dřevostavby se u nás podílí na celkovém počtu staveb za rok cca 17%.

Je možné stavět ještě šetrněji?

V současné době řešíme spoustu otázek jak méně zatěžovat životní prostředí, jak produkovat méně skleníkových plynů, jak lépe hospodařit s energetickými zdroji a jak co nejúčelněji využít to, co nám příroda nabízí a dává. Většina z nás si již začíná uvědomovat, že jedinou možnou cestou jak zachovat rovnováhu a Zemi i pro další generace je trvale udržitelný rozvoj. V době kdy se strategickou surovinou začíná stávat i pitná voda, hledají se nové zdroje surovin,… jsme povinni se k životnímu prostředí chovat co nejšetrněji.

Ve stavebnictví, které představuje pro životní prostředí obrovskou zátěž se hovoříme o tzv. udržitelné výstavbě. Hledají se nové ekologické materiály, posuzují se emise CO2 a SO2, kolik jich daný materiál vyprodukuje od výroby až po recyklaci. Z těchto hledisek je dřevo nejekologičtější stavební materiál.

Podívejme se na následující fakta:

  • Dřevo je jediný zcela obnovitelný materiál, po jeho vytěžení nám na stejném místě vyroste za cca 100 let nové dřevo při minimální vložené energii. Je to doba, kterou přeslouží správně provedená dřevostavba.
  • Na průměrný rodinný dům potřebujeme v případě sloupkové dřevěné konstrukce cca 20 m3 stavebního řeziva, což představuje cca 30 m3 surového dřeva. Roční přírůstek dřevní hmoty v ČR se pohybuje kolem 18 mil. m3/rok, vytěží se okolo 15 mil. m3/rok…
  • Více než 90 % vytěženého dřeva se dále zpracovává, při dnešních technologiích je možno využít celou škálu dřevního odpadu bez jakýchkoli zbytků.
  • Dřevo je materiál, který při růstu zpracovává prostřednictvím fotosyntézy skleníkový plyn CO2, jako jediný materiál během životního cyklu růstu, zpracování a recyklace váže více CO2 než je ho uvolňováno při jeho zpracování -> pasivní bilance emisí CO2. Zátěž životního prostředí při těžbě a zpracování dřeva je mnohokrát nižší než při těžbě a zpracování železné rudy, cihlářské hlíny, štěrků a písků nebo vápence.
  • Dřevo je nejlépe recyklovatelný nebo zpětně využitelný materiál, po demolici stavby lze dřevěný materiál využít k dalším účelům téměř 100% při minimální (vůbec žádné) zátěži okolního prostředí. Takovýto uzavřený koloběh nezajišťuje pouze dřevo a dřevěné materiály, ale i jiné přírodní organické a anorganické materiály – bude záležet pouze na množství energie do procesu recyklace vložené.

Dalším faktorem v udržitelné výstavbě je snížení spotřeby energie při provozu staveb. V dnešní době spotřebují stavby ke svému provozu cca 45% vyrobené energie. Dnešním standardem je proto výstavba nízkoenergetických a pasivních staveb. Podíl dřevostaveb na nízkoenergetické výstavbě se pohybuje cca okolo poloviny všech nově budovaných nízkoenergetických staveb, jelikož jsou pro ni dřevostavby vhodné a výhodné. Sloupkovou konstrukci je možné lépe tepelně izolovat a můžeme říci, že i levněji, než je tomu u jiných technologií, které jsou většinou odkázány na silnou tepelněizolační obálku, která spolu s nosnou vrstvou nabývá často neúnosných tlouštěk.

Co můžeme dnes označit za dřevostavbu?

Dřevostavba je jakákoli stavba s hlavní nosnou konstrukcí ze dřeva, ať jde o drobný rodinný domek nebo několikapatrový dům v centru města. Dnes je za dřevostavbu považována stavba, která na své interiérové a exteriérové straně nemusí mít použit dřevěný povrch. Dřevostavby považujeme za stavební technologii pro toto století, ne-li tisíciletí a dřevo jako nejpřijatelnější stavební materiál.

 

Dřevostavba je moderní budova s respektem k životnímu prostředí a bez jakýchkoliv ústupků v oblasti luxusu či kvality bydlení.

 

Zdroj: Navve s.r.o.; Dřevo! – Matyáš Cigler; Moderní dřevostavby – Ing. arch. Václav Zahradníček, Ing. arch. Pavel Horák